Detail blogu

Vyhledávám lidi, kteří mají pokoru a úctu ke každému člověku... 

KH: Byla jste v Ostravě na kempu s panem Trenérem Rafaelem Arutyunyanem? 

MŠ: Jen tak …. čirou náhodou, která byla podpořena mojí urputností jsem mohla sledovat nejlepšího pana trenéra světa při jeho předávání zkušeností, know how, nám, českým trenérům.

Vždycky se mi vybaví moje první zkušenost s tímto famózním trenérem. Byl to přesně ten okamžik, kdy jsem si řekla, že s touto trenérskou osobností chci spolupracovat. Byla jsem na JGP se svým svěřencem a na tréninku viděla v akci Rafaela s Nathanem. Ta neskutečná trenérská chemie, která mezi nimi panovala, to je i to, co pak dělá výsledek nebývalých kvalit. Záviděla jsem oběma, jak to fungovalo. Na zmiňovaném tréninku Nathan skočil famózní kombinaci 3Lz-3T a Rafael se rozhlédl, kdo to viděl. Já to viděla, ale než jsem stačila zareagovat… Rafael řekl: „Máte hezké boty“ a já: „A váš svěřenec krááásnou kombinaci“. S pokorou v hlase řekl – spasiba.

Ano, je to dlouho. Nathan má zcela jinou úroveň, ale Rafael má pořád stejnou pokoru a snahu nám – českým trenérům – předávat vše, co zná.

Vážím si toho, že pan Žídek zařídil, že se Rafael stal mentorem našeho krasobruslení. Je to pro nás velká pocta. 

Jen pořád přemýšlím, kde je zakopaný pes toho, že můj svěřenec z té doby už nebruslí, i když tenkrát byl označován jako velký talent českého krasobruslení a dostal tu nejlepší péči jako vrcholový sportovec ve vyhlášeném středisku.

Proč všichni, kteří chtějí mít výsledky alespoň srovnatelné s druhou desítkou světového krasobruslení, trénují v zahraničí? Proč ty šikovné děti, které se objeví v PRTM a jsou nadprůměrní ve své výkonnosti a ve svém věku, zmizí někam do propadliště a my pořád začínáme tak nějak od dvojky?

Rodiče investují peníze, čas, obětují rodinný život. Děti poctivě pracují a milují krasobruslení – jeden z velkých předpokladů úspěšného sportovce. Máme dostatek zimních stadionů, dostatek kvalitních trenérů. Kde je ten důvod, proč pořád začínáme jen u dvojky…

Jedna indicie mě napadla u stupňů vítězů na mistrovství republiky v žákovských kategoriích. Výkony medailistů famózní, tak proč tak unavené výrazy dětí, které dosáhly toho, co bylo jejich cílem. Toto není indicie, to je výsledek.

KH: Chcete znovu kandidovat do PČKS – nebojíte se, že prohrajete?

MŠ: Nebála jsem se ani covidu, a to prý jsem mohla dokonce i umřít, tak proč se bát prohrát. Ukáže mi to cestu, kterou se mám dát. Kdybych do toho nešla, vyčítala bych si to, takže děj se vůle boží, vlastně vůle českého krasobruslařského lidu…

Vím, že pro někoho je to drzost, protože jsem si dovolila funkci opustit. No, a právě tato drzost mi teď dává odvahu se znova postavit před zástupce českého krasobruslení. Protože kdybych ve funkci zůstala, nesplnila bych slib, který jsem jim v prvním kole jejich volby dala. Že budu pracovat pro všechny, od základu až po reprezentaci. Ano, nedokázala jsem to v prvním kole.

KH: Proč myslíte, že to tak bylo?

MŠ: Samozřejmě chyba byla i na mé straně, jako v každém vztahu.

Čtu hodně deník Sport, kde články o českém hokeji hodně moc připomínají české krasobruslení. Ve stylu práce, v propadlišti výsledků. A teď hovořil pan Hadamczik o své možné kandidatuře na prezidenta hokejového svazu. A jeho vize, kdy je ochotný kandidovat, je i můj důvod, proč chci znovu nabízet svoji energii pro děti v českém krasobruslení. 

Pan René Novotný přišel s nabídkou, která mi dává logiku – vytvořit tým lidí, který spolu nebude bojovat, ale již předem půjde do voleb s jasným cílem kooperovat. To české krasobruslení ještě nikdy nemělo, tak si myslím, že by se mělo vyzkoušet vše nové, co se nabízí. Svoji kandidaturu jsem na svaz potvrdila až po tom, co jsem viděla pana Rafaela vítat pana Novotného na ZS. To nebyla faleš, to byla upřímná reakce člověka, který vidí člověka, kterého si váží za to, co ve sportu dokázal. 

KH: Myšlenka fajnová…

MŠ: Vím, na co narážíte. Ano, slyšela jsem, že je pan Novotný takový a makový. Ale o kom se nepovídá… Dozvěděla jsem se třeba, co dělal v 17 letech – to jsem se musela smát. Každý máme nějakou minulost, ale pro mě je důležité, co je teď a co bude zítra.

Paní Balaria je odborník na IT a ekonomii, profesionál s jasně nastavenými hodnotami. A paní Tauchmanová? Špičková mezinárodní rozhodčí, která se nebojí říct svůj názor, protože si ho umí zdůvodnit. Která je ochotná po Vánocích přijet do Mariánek a dva dny dětem vyprávět u ledu i u videa o tom, co rozhodčí chtějí a co by měly děti dělat, aby dostaly chtěné body. Profesionalita s lidskou tváří, kdy se děti nejdříve bály, že přijede a po jejím vystoupení se dost těšily na další trénink. Chtěly jí ukázat, že to umí, když k tomu dostanou příležitost. Toto jsou hodnoty, které při práci s dětmi vyznávám i já. Dávat jim informace a neprobouzet v nich strachy. 

Nezastírám, že kandiduji také kvůli sobě – chci na zimních stadionech v České republice vidět radostné děti, které se nebojí udělat chybu, protože vědí, že přes chyby my lidi rosteme.

Těším se na vše další. A ještě bych chtěla dodat… Ráda nechávám věcem volný průběh a ráda používám své čisté svědomí.

 

---

MŠ - Monika Škorničková

KH - Kateřina Horová

...chci na zimních stadionech v České republice vidět radostné děti, které se nebojí udělat chybu, protože vědí, že přes chyby my lidi rosteme.