#1 Jen tak... Moniky Škorničkové

Jen tak…. mě napadá psát… Psát o věcech, které jsou kolem nás, které nás ovlivňují a které nám můžou pomáhat anebo naopak.

Já osobně si všímám pozitivních věcí. A tak mi nedá nepopsat své dojmy, zážitky ze skončeného mistrovství světa v krasobruslení, které se konalo ve francouzském Montpellier.

Náádhera, nádhera, nádhera... nejen výkony žen, ale i ty emoce, které s sebou to celé představení přineslo. Tak si představuji svět krasobruslení. 

Vždy tvrdím, že věci se dějí z nějakého důvodu tak, jak je to správné, i když to tak v první chvíli nevypadá. A tak toto mistrovství přineslo uvolněnou atmosféru, neskrývanou radost z úspěchu, slzy radosti, a to vše bylo vnímatelné i přes televizní obrazovku. Děkuju, děkuju, děkuju. Dává mi to ještě šanci, že se věci mohou začít měnit a v konečném výsledku i změnit. Kdy? To není podstatné. Protože již jen ten proces změny v sobě má energii, která hýbe světem.

Šanci být nejlepší dostali ti, kteří jsou pro krasobruslení opravdu nejlepší. Kteří i krásně bruslí. Bruslí tak, že vám jdou do očí slzy. Slzy emocí, které v této době tak hodně moc potřebujeme. Emoce radosti, krásna, bezstarostnosti. Dávají nám chvíli zapomenout na to, co je venku, dávají nám možnost potěšit duši, kterou potlačujeme, abychom v relativním zdraví přežili.

Co nám to trenérům má ukázat? Že hnát se za výsledkem teď a tady, když je svěřenci 10-12 let je alibistické a nefér vůči svěřenci. Že dělat z dětí autíčka na dálková ovládání je pro jejich další vývoj nepřípustné. Že s autíčkem na dálkové ovládání můžeme manipulovat, ale nikdy z něho nevychováme osobnost, kterou by měl sport podporovat a vychovávat. Že zdraví má krasobruslař jen jedno a nám trenérům nikdo nedal právo mu ho vědomě ničit a zničit v zájmu svého ega a v potřebě zviditelnit své trenérské schopnosti. Že když dáme důvěru schopné a pracovité svěřenkyni, která zrovna teď se mění na ženu, že se může po překonání tohoto normálního období stát i medailistkou mistrovství světa.

Že dělat věci srdcem a od srdce vypadá jako slabošství, ale pro ty, kteří chápou, je to výraz neskutečné odvahy.

Buďme odvážní a možná i u nás se začnou věci hýbat…držím palce.

Dělat věci srdcem a od srdce vypadá jako slabošství, ale pro ty, kteří chápou, je to výraz neskutečné odvahy.


Autor:Monika Škorničková

Mým velkým koníčkem je moje práce, trénování krasobruslení. Beru to jako své životní poslání, které mě naplňuje. Už jako malá holka jsem si tuto cestu vybrala a šla si za svým. Jako závodnice jsem nedosáhla žádných velkých úspěchů, závodní kariéru jsem ukončila ve 14 letech po vybruslení 1. výkonnostní třídy. Právě ta mi umožnila vystudovat Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor trenérství.