Detail blogu

Puberta je hodně složité období pro každého. Pro toho, kdo jí prožívá, pro toho, kdo je kolem. A hodně složité je puberta ve sportu.  Thea to bezva popisuje. 

V krasobruslení je v této době velký úbytek závodnic. Ztráta výkonnosti, tělo zcela jiné a nekoordinované, všichni jsou blbý, protože něco chtějí. A ještě k tomu nějaký výkon? No to snad neeee? Co pořád chce, co prudí, vždyť se snažím, proč si na mě vylejvá ten svůj vztek, proč nejde radši do domova důchodců, proč tady ještě prudí – klasický tok myšlenek svěřenkyně. K tomu přijdou ambice trenéra – vždyť to skákala, co tomu řeknou lidi, odepíšou jí i mě jako trenéra. Rodiče to stojí hodně peněz a ona pořád jen padá a padá a trenér s tím nic nedělá – katastrofa. Taková normální realita pubertálního období sportující slečny.

 S rodiči je potřeba komunikovat. Ale ne tak aby to brali jako omluvu vaší trenérské neschopnosti, ale aby pochopili situaci a viděli to podobnýma očima jako vy, pochopili situaci jako realitu určitého období a podrželi vás jako autoritu. Ambice a co tomu řeknou lidi je totálně nepodstatné, protože lidi budou pořád něco říkat. A je zvláštní, že obzvlášť kritizovat, pochvaly se moc nedočkáte. 

Přiznávám, že je to vysoká škola diplomacie, psychologie, pochopení i sebezapření, aby trenér svěřenkyni podržel, podpořil a zvládly to spolu.  Chce to na dost dlouhou dobu přizpůsobit tréninkové plány, tréninkovou zátěž. Vlastně se nedá nic moc plánovat – jen čekáte v jakém stavu a s jakou náladou svěřenkyně přijde. Víte, že za to moc nemůže, a proto si vážíte i toho, že během tréninku udělá jen 10 pubertálních grimas a jste ráda, že druhý den přijde znovu, že to nevzdává. Z druhé strany často vedu sama se sebou diskuzi, kde je míra trpělivosti, kdy to již jde na úkor vlastního zdraví. Přála bych si, abychom se chápali navzájem, a ne se cítili jen jako oběti – závodníci jako oběť nevyspalé a pořád něco vyžadující paní trenérky a trenéři, aby chápali, že v tom je jejich velikost, že na sobě chtějí pracovat a puberta svěřenců je k tomu neskutečně vynikající doba. A rodiče, aby měli důvěru v celý proces tak, jak jí měli v době, kdy byly výsledky a kdy se dařilo. Když to zvládnete, všichni z toho získáte – minimálně pocit, že jste to dali a že vaše svěřenkyně-dítě je o velký kus kvalitnější člověk, který se v životě neztratí.

Mám obecnou životní radu – nic neočekávat, můžete být jen mile překvapeni. A pro toto období svěřenkyň to platí dvojnásob.

Nejste v tom sami, jsme v tom spolu.