Detail blogu

Stejně jako rozhodčí, i techničtí specialisté hodnotí závodníkovy výkony, a stejně jako mezinárodní rozhodčí, i technické specialistky přijely na kemp do Nejdku. Hana Dobrovolná a Lucie Mužíková si pro děti připravily zcela netradiční, originální a zábavnou hodinu plnou piruet. 

Projekt rozvíjí spolupráci, přináší radost a zachraňuje sny. 

---

Jak probíhala vaše účast na kempu v Nejdku? 

HD: Na kempu jsem byla nejdříve v pozici trenérky a následně v pozici technické specialisty, která vedla lekce pro všechny účastníky a mohla jsem jim tak předat své poznatky z oblasti hodnocení piruet.

LM: Zúčastnila jsem se dopoledního programu v pátek a společně s mojí milou kolegyní a kamarádkou Hankou Dobrovolnou jsme vedly čtyři lekce piruet.

Jakou formu lekce jste zvolily? Proč?

HD: Společně s kolegyní Lucii Mužíkovou jsem zvolily formu hry a zábavy v jednom. Snažily jsme se děti zapojit, aby samy tvořily, zkoušely a více rozuměly proč a jak se hodnotí piruety v systému ISU hodnocení. Také jsme zapojily účastněné trenéry, kteří měli možnost se po celou dobu dotazovat. Nechtěly jsme vést lekci formou příkazů a pokynů.

LM: Upřímně přiznávám, že model hodin byl jednoznačně Hančin nápad. Lekce byly vedeny formou hry a zábavy tak, aby svěřenci nebáli piruet a jejich nácviku. Využívaly jsme jak práci ve skupinách, tak pomůcky, demonstrace, rychlé a svižné kvízy na procvičení pravidel. Svěřenci si například vymýšleli sami piruety, jejich skladbu, chtěly jsme po nich, aby byli kreativní.

Co si myslíte o spolupráci trenér x rozhodčí x technický specialista? Měla by fungovat?

HD: Tento typ spolupráce je hodně účinný a v Česku málo fungující. Dle mého názoru je správný a měl by existovat. Zmíněné tři “postavy” v kraso procesu by spolu měly umět spolupracovat a navzájem si pomáhat. Pohled trenéra, speciality a rozhodčího je důležitý a je potřeba je umět přijmout i když to nemusí být vždy jen pozitivní a příjemné.

LM: Na více než 100 procent, pokud to tak nelogicky můžu říct. Měla by fungovat, protože i když na závodech stojíme, respektive sedíme na opačné straně, v reálu jsme na stejné lodi – mělo by nám jít o děti a o krasobruslení. Tečka. Kompetitivní krasobruslení v nás lidech bohužel často probouzí kompetitivní antispolupracující myšlení, a to je špatně. Trenér by měl nejlépe vědět, jak dané dítě, slečnu, chlapce, vést k tomu, aby dobře bruslili (mimo dalších důležitých věcí, jako třeba výchova jako taková) a technický specialista pak musí mít v malíku pravidla a měl by se podělit o to, jak se hodnotí. Pokud se budeme vnímat jako nepřátelé nebo jedna strana nadřazená té druhé, nikdy české krasobruslení nebude na správné cestě.

Má podle vás Projekt potenciál? 

HD: Projekt potenciál má a to velký. Snaží se totiž pomoci dětem ke zdravému, pohodovému a smysluplnému sportování a myslím si, že to nebude vždy jen v oblasti krasobruslení. Projekt se dále snaží poukázat na spolupráci, která v českém krasobruslení spíše nefunguje a v neposlední řadě se projekt nebojí oslovovat odborníky i z takových oblastí, o kterých se většinou raději nemluví. Líbí se mi, že projekt se bude snažit si šikovné sportující děti vychovat, a to pohodovým způsobem. Vychovat z nich také potenciální reprezentanty.

LM: Má. Rozvíjí spolupráci a přináší radost. Dělá z individuálního sportu týmovou záležitost. A zachraňuje sny. 

Co plánujete do budoucna ve spojitosti s Projektem?

HD: Plánuji u něho a v něm setrvat. Budu moc ráda vždy přispívat svými vědomostmi, zkušenostmi a poznatky s tím nejlepším vědomím a svědomím.

LM: Určitě budu on-call specialista a moc ráda se budu účastnit kempů anebo i single hodin a budu pomáhat a radit všem dětem či starším závodníkům, pokud o to budou stát. Věřím, že vzhledem ke své specializaci a kvalifikaci mám "co předat".

A protože si Projekt váží spolupráce s paní trenérkami, udělal jim radost wellness zážitkem na zámku Lužec.