Umím a snažím se to ukázat...
Důvěra jako jedna z tréninkových metod
Důvěra je pro mě osobně hodně důležitá. Pracuji srdcem a vím, že trenéřina bez vkládané důvěry v cestu, kterou jdete, je jen nádeničinou. Měla jsem období, kdy jsem potlačovala sama sebe a krasobruslení mi více bralo, než dávalo. Pak jsem si řekla, že krasobruslení za to nemůže, že to jsem já, která si to nechávám vzít. Pocítila jsem sama na sobě, kdy mě to vše začalo nudit, ztrácela jsem motivaci na sobě pracovat dál, ten stereotyp mi bral hodně sil. A tak přemýšlíte. Když to bere sílu mně a já nemůžu předávat energii svým svěřencům, jak jsou na tom asi oni?
Vím, že děti jsou hodně moc vnímavé na dění kolem sebe, na nálady nás dospělých, i když se snažíme být happy, ony vědí své, resp. vnímají.
A pak si uvědomíte, že děti krasobruslení také milují, a proto tam chodí. Pak vám dojde, že se snaží a makají a my jim někdy jen a jen spíláme, pořád něco chceme, pořád je něčeho málo, vyskoč, drž ruce, narovnej se atd…ve škole, na tréninku, doma… A některé to možná semele víc, než si myslíme anebo připustíme. A proto:
Káťa je další mojí svěřenkyní (o Thee jsme již psali), které si vážím za její odvahu a sílu jít pořád dál a pracovat na sobě. Leckdy jsem jí obdivovala za její odvahu a sílu jít znova na start po nevydařeném závodě. Je pravdou, že jsem vždy pevně stála za mantinelem a věřila, že zrovna teď to vyjde. Když krasobruslení nevidíte jen jako trénink-závod-hodnocení a znova a znova dokola, ale vidíte ho jako možnost zdolávat svoje výzvy, pochopíte, že ta Káti odvaha má smysl a ta moje důvěra v ní ukazuje, že to může fungovat.
Chceme vám ukázat, že vzdát se, je to nejjednodušší, co můžete udělat. Ale pocit prázdnoty pak je hodně moc k ničemu. Chceme vám ukázat, že důvěra ve vaší cestu je důležitá, chceme vám ukázat, že důvěra ve svěřence může posilovat jeho odvahu, sílu zdolávat překážky, chceme vám ukázat, že krasobruslení by nemělo být jen o drilu a ambicích dospělých, chceme vám ukázat, že vítězství se neměří jen počtem medailí.
Káťa je pro mě vítěz na plné čáře, protože jde pořád svojí cestou v tom, co miluje. A já jsem ráda, že u toho můžu pořád být.
Káťa je pro mě vítěz na plné čáře, protože jde pořád svojí cestou v tom, co miluje.
Autor:Monika Škorničková
Mým velkým koníčkem je moje práce, trénování krasobruslení. Beru to jako své životní poslání, které mě naplňuje. Už jako malá holka jsem si tuto cestu vybrala a šla si za svým. Jako závodnice jsem nedosáhla žádných velkých úspěchů, závodní kariéru jsem ukončila ve 14 letech po vybruslení 1. výkonnostní třídy. Právě ta mi umožnila vystudovat Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor trenérství.