Mám ráda kabáty a držím pořád stejný styl
Prostě se to stalo. Tenkrát, před více než třemi lety. Já, obyčejný trenér z vesnice, jsem se díky krasoveřejnosti dostala do funkce. Prý údajně mezi ty, kteří v krasobruslení něco znamenají. Tak jo… ale velikost člověka přeci dělá to, jak se chová vůči ostatním, jakou má v sobě pokoru a jak nasazuje své síly ve prospěch toho, proč byl zvolen. Žijeme teď a tady. A tak jsem se povznesla nad vše, co bylo kolem a začala se svým selským rozumem pracovat. Pro ty, kteří mě zvolili. Na tomto místě se vám všem omlouvám, že jsem z toho utekla, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě jsem to se svou poctivostí a přístupem fair play řešila, že jsem vás všechny zklamala. Ale na druhou stranu, pokud budeme chtít…
České krasobruslení žije dávnou minulostí, ve které bylo úspěšné. Bojí se vystoupit z této ulity a jít dál. Ano, bude to bolestivé. A čím déle to bude trvat, tím více to bude bolet. Z minulosti je potřeba si vzít sebevědomí, že jsme jako národ schopni mít výsledky. Prozkoumat to, co nás dělalo úspěšnými a zasadit to do nových scénářů, perspektiv. Současné české krasobruslení nemá žádný cíl, žádnou vizi. Volala jsem po ní od začátku svého funkcionářského období. A pak se stalo něco, co není v českém krasu obvyklé-sportovci projevili svůj názor. A tak jsem dostala úkol – udělat koncepci českého krasobruslení. Na přípravu jsem měla jeden a půl měsíce, kdy mi nikdo nedal žádné indicie a TMK se shodla na tom, že potřebujeme kritéria a fakta od zainteresovaných subjektů. Ohromná důvěra v mé schopnosti? Co tak najednou? Bylo to dost čitelné. České krasobruslení se dostalo do zlomového okamžiku, ve kterém se mohlo začít hrabat z té mizérie. Když jsem vizi, jak vše dostat do rovnováhy měla v deskách na stole, nikdo ji nechtěl vidět ani slyšet. Ano, ta koncepce odkrývá hodně. Proč jen čekáme na to, kde se objeví další talent, kterého vyneseme na piedestal, dáme mu peníze a sežereme ho zaživa, protože on vlastně zachraňuje a zamaskovává to vše, co a jak se děje. Na koncepci jsem spolupracovala s expertem a s jeho pomocí jsem byla, a jsem, připravena. Děkuji zpětně za chování, které kolem mě bylo. Za neskutečně moc převléknutých kabátů. Za ukázku toho, že peníze hýbou světem. A že pak i vlastní sebeúcta jde stranou. Ano, jsem naivní a žiju v iluzích. Ale pořád věřím…
A s čím jsem měla největší problém? Spát v luxusnějších pokojích na společných akcích než kolegové. Proč? Na co? Jen proto, že mám funkci?
Co bych si přála? Abychom se zdravili stejně mile, i když funkci máme anebo nemáme. Abychom se nebáli, když se bavíme s někým, kdo má svůj názor, že nás někdo uvidí a že budeme v nemilosti, abychom brali hodnotu člověka bez podmínek. Strašili nás covidem, teď se nemusíme strašit my. A navíc vychováváme novu generaci lidí. Pojďme jim příkladem a respektujme se bez ohledu na funkce.
Tak jsem zase jen tam, kde je mi nejlépe – na vesnici se svým krasobruslením. Chci pracovat pro ty, které to baví a kteří tomu dávají své srdce. S pokorou a úctou obdivuji všechny rodiče, kteří přivedou děti na krasobruslení. A na nás trenérech pak je, abychom jim tu jejich odvahu odměnili šťastným dítětem, které krasobruslením bude žít.
Chci pracovat pro ty, které to baví a kteří tomu dávají své srdce.
Autor:Monika Škorničková
Mým velkým koníčkem je moje práce, trénování krasobruslení. Beru to jako své životní poslání, které mě naplňuje. Už jako malá holka jsem si tuto cestu vybrala a šla si za svým. Jako závodnice jsem nedosáhla žádných velkých úspěchů, závodní kariéru jsem ukončila ve 14 letech po vybruslení 1. výkonnostní třídy. Právě ta mi umožnila vystudovat Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor trenérství.